Čolek obecný: krasavec jen na „chvilku“

Mohlo se Vám někdy při procházce krajinou stát, že jste v tůňce potkaly tohoto zvláštního živočicha. Vypadá jako z dob minulých, kdy po souši ještě chodili dinosauři. A opravdu tomu tak je, jelikož patří ke staré třídě obojživelníků.

Čolek obecný (Lissotriton vulgaris) se dříve nazýval čolek tečkovaný. Všimneme si ho hlavně na začátku jara, kdy slunce začne prohřívat vodu v rybnících a tůňkách. Čolky vidíme ve vodě žít již v březnu, ale začnou se v ní rozmnožovat většinou až v průběhu dubna. Samečci, kteří jsou 6 až 12 cm dlouzí, se v pestrém zbarvení předvádějí před světle hnědými robustnějšími samicemi. Samci jsou v době rozmnožování, která trvá jen několik dní, velmi nápadně zbarvení. Výjimkou není ani žlutá, oranžová, červená, zelená, modrá či tyrkysová barva na jejich těle. Na hřbetě mají charakteristický vysoký a „zubatý“ hřbetní ploutevní lem. Tento lem není přerušen ani nad pánví, čímž se liší od některých jiných druhů čolků a plynule přechází v ocasní ploutevní lem. Ploutevní lem mají v čase páření dokonce na prstech i mezi prsty na zadních končetinách. Samice mají ploutevní lem jen na ocase, ale ten někdy zasahuje i nad pánev.

                                                                  Zdroj: flickr

Samice čolka obecného klade svá vajíčka po jednom a lepí je k objektům ponořeným ve vodě, nejčastěji na vodní rostliny. Pokud nakladou čolci vajíčka v řetízku, jedná se o potrat a tyto vajíčka se dál nevyvíjejí. Vajíčko dosahuje velikosti 0,3 až 0,4 cm. Z vajíčka se líhnou malé larvy, nejmenší z našich čolků. Ty mají vnější žábry a metamorfují ve 2. až 3. měsíci života. Tito mladí jedinci jsou dlouzí jen 2,5 až 3,5 cm a vypadají úplně stejně jako dospělci. Larvy, které se vylíhnou z později nakladených vajíček, přezimují ve vodě a metamorfují až další rok. Samci zimují jen na souši, v zemi, pod velkými kameny nebo i v lidských sídlech na vlhkých místech. Samice mohou přečkat zimu jak na souši, tak i ve vodě.

Čolek obecný loví ve vodě hlavně drobné bezobratlé živočichy, larvy (loví i menši larvy jiných druhů čolků a pulce žab). U tohoto druhu je známý i častý kanibalismus. Na souši čolek loví hmyz, zemní červy, ale dokonce i mláďata vlastního druhu. Nejhojněji se u nás vyskytuje v nížinách a pahorkatinách do 1200 m n. m., ale smrčiny, ani bory příliš nevyhledává. Nejhojnější je ale v rozmezí 200 až 700 m n. m. Má rád stojaté vody, ale v nižších lokalitách se dokáže rozmnožovat i v pomalu tekoucích potocích, příkopech nebo melioračních strouhách. Důležitou podmínkou, aby se čolek usídlil v těchto vodách, je dostatečná hustota vodních rostlin a bahenních usazenin. V tomto prostředí se může snadno schovat před nepřáteli, jako jsou třeba čápi. Ve vyšších polohách vyžaduje osluněné plochy, v nížinách se mu daří i ve zcela zastíněných plochách. Na místech, kde se vyskytují i ostatní druhy čolků, se s nimi čolek obecný často kříží.